Kontrasty

Dnesek byla cesta kontrastu. Zelene kopecky, depresivni sopecna poust, zelena sopecna poust, ale opustena.
Vracel jsem se od Galutu a hledal cestu na Bombor. Jeste jsem po ceste pujcoval pumpicku dvojici, co mela uplne prazdne zadni kolo. Smer jsem mel GPS, ale cestu zadnou. A danym smerem byl hreben hor a zadna cesta. Pouzil jsem tedy GerPS, zepat jsem se v geru. A prekvapeni, oni umeli vyborne rusky a jeden dokonce trochu anglicky. Nejen, ze mi poradili cestu, ale jeste me pozvali na obed!  Vytecne dusene skopove s bramborami a zeleninou. Jen jsem se olizoval, zadna skopova mastnota. U obeda jsme povidali a povidali. Kolik mam deti, ze rybarim, ten co umel anglicky, tak ze on miluje muskareni a vlaceni. Ze v Cechach nejime skopove, ale kravy a prasata. A jaka byla zima. Pry dobra, dzud byl jen chvili v lednu. Dzud je fujavice po ktere prijde velky mraz a zver se nedostane k trave a hyne. A ze v lete je tu i 40C a v zime -40. Dnes bylo kolem 20C. Vubec se mi od nich nechtelo. Poradili mi, abych jen do Narintelu k mostu. Jenze to se mi nechtelo, to bych pak musel po te strasne rozestavene hlavni ceste. Tak jsem za kopcem zacal hledat. Zeptal jsem se v dalsim geru a vyrazil po ukazanych vyjetych kolejich. Po ceste jsem potkal taxi z UB, montovali neco na predni naprave a ze jedu dobre, oni ze jsou z Bomboru. Prejel jsem plan s bahnem, kde se asi vcera valila voda a vyjel na kopec k ovoo. Otocim se a smerem nad Galuut je boure, ze i blesky na tu dalku vidim. Na druhe strane vidim oblaka prachu, kde jedou nakladaky po hlavni. Tam se mi nechce, nalezam nejake vyjete koleje, ale jsou neprojete a zavedou me do oblasti malych rokli. To ne, tady se mi nelibi. Beru smer hlavni, vidim ji asi 5km od sebe. A po ceste narazim na luxusni krasnou cestu, co vede soubezne s hlavni. Nikdo po ni nejde a vede po uboci starych sopecnych krateru. Uz jsem zase v sopecne pousti. Teplota vyleta, cerne mraky se zenou od severu. Jedu asi 22km do Galuut a porad cekam, kdy se hradba mraku a deste prehoupne nade me. Neprehoupla, odesla soubezne se mnou, ale tesne. Bombor je vesnice zlych snu. Spinava, rozpalena, strasidelna. Do vesnice dojizdim s kontrolkou rezervy. Jedu jen na zadni nadrz, v prednich si setrim 95oct benzin, az bude nejhur. Maji jen 80oct benzin, co se da delat. Motorka na nej jede, ale netahne do kopcu. Dalsi cesta je ze zlych snu. Musim po hlavni 60km do Buucagan, protoze na ni je jediny most. Navic cesta prochazi tou nejdepresivnejsi krajinou, co jsem videl. Vsude kolem, od obzoru k obzoru jen cerna lava a torza sopek. Ale nic hezkeho ani romantickeho, fakt deprese. Na most je to asi 30km stavbou. Pred mostem vede silnice rokli, kde ji strhla voda, vsude je vyschle bahno, jede se po uvalcovanem dne. Kolem jsou videt stopy, jak tu vyproatovali kamiony zapadle do bahna. Most pres reciste v rokli je strzeny. Oblakama prachu za nakladaky se propracuji az na hlavni most pres reku Olzijt gol. To je ta s brodem pred Galut, od ktere me nastesti vcas zradili. Koryto reky je zahloubeno v sopecne krajine a vali se jim desitky kubiku hnede vody. Fuj. Jeste, ze tu je most. Meli by tu postavit elektrarnu, ale kdovi, kolik vody tu je normalne. Vyjizdim z udoli, krajina se trochu lepsi, uz neni tak depresivni, ale je to porad poust. U cesty osobni auto s rozebranym motorem. Ridic a spolujezdec maji vymontovane sedacky, sedi u auta a zrejme cekaji, az jim dovezou doli. V Buucaganu maji 92oct, tak dotankovavam. A k pumpe prijizdeji dva Irove v prastare tridverove Toyote osobaku. Jedou Mongolia Rally, letos se startovala v Cechach! Jsou dost hotovi a jak se mi pak ukazuje, zatim jeli lepsi cast cesty. Jedou proti me. Varuji je, ze v dalsi vesnici neni benzin 92oct a at nikde neodbocuji z hlavni, ze jsou povodne.
U obecni pumpy na vodu se ptam na dalsi cestu na Kureemaral. Jen ukazou na el.vedeni a mavnou rukou do dalky. Deli se zde cesty, kamiony jedou jizni cestou A0303 na Delger, na Bajanbulag po A12 nejezdi. Znaceni mam z mongolskeho autoatlasu, je to nejlepsi mapa, co mam.
Vydavam se tedy podle dratu. To je dalsi zpusob mongolske navigace. Okolni krajina je porad poust, ale uz zvlnena a po desti zelena. Posledni ger mijim po 5km a pak jedu 40km uplne opustenou krajinou. Sice je zelena, neni depresivni, ale doleha tu na me velka tisen a opustenost. Nepotkal jsem jedine auto. V Kureemaral se zase ptam na cestu. Ne, ze bych nevedel smer, ale kdyby bylo neco spatne, tak me snad varuji a jeste je dobre, ze o me vedi. Dokonce tam jeden kluk umi trochu anglicky. Do Bajanbulag me opet posilaji podel el.vedeni. Je to asi 40km po vyjetych kolejich, hodne pisek, chvilemi kameni, na piste je roleta, ale jede se moc hezky. Zacatek je zase opustena krajina, ta se ale zvedne a projizdim za zapadu slunce krasnou krajinou zelenych kopecku se sopkami a kratery. Uzasne utvary, uzasne svetlo na foceni. Hodne stavim a fotim. Porad si ale pripadam hodne opusteny. Az najednou zahlednu stado ovci a ger. Stavim si stan na vyhlidce sice daleko od nich, ale aby me videli. Okoli je panoramaticke, fotim a fotim. Stare kratery, stara torza sopek a mezi zelena trava. Hodne mi to pripomina Island. Tesim se na foceni za svitani. Behem vecera kolem dratu projelo jedno auto a jedna cisterna na benzin. Neni tu zase tak pusto, jen po tom prujezdu lavovou pousti na me dolehl smutek. Taborim 2340mnm. Nad sebou mam kopec 3190mnm, neni to zadny stit, spis takovy bochanek.
Ujel jsem 350km. To je hodne, ale ja proste musel odjet z te depresivni sopecne pouste.

Zitra mirim na Bajanbulag - Otgon - Uliastaj. V ceste je par rek, ale az na jednu jsou pres vsechny kreslene mosty. A tam co neni, tak snad nebude voda, je kraticka. V mape to vypada jako po hlavnich cestach, ale papir snese vse. Takze to asi budou vyjete pisty. A velke vzadalenosti opustenou krajinou. Musim priznat, ze tady me ta opustenost zaskocila. Je to vyrazne opustenejsi nez ta cast severni a stredni Gobi, co jsem projel.