Krajinou sopek

Prsi celou noc a cele rano. Sopky jsou v mracich, vsude lezi sediva deka. Varim polevku vykoukly ze stanu a sbiram silu na sbaleni mokreho stanu a obleceni nepromoku. Za celou noc projelo kolem jedno auto. Mongol v dalce rano pase ovce a pak mizi i s ovcemi. Ani me nenavstivil. Vubec tu nezpivaji ptaci. Mohl bych se sice zustat valet ve stanu, ale to se mi vubec nechce.
Mam cinskou polevku, jedinou, co v obchode meli, s krevetama. Pali jak cert! Ani ji nedojidam.
Prestava prset a jen, co dobalim stan, tam vyjde slunicko. Hned je veselo. Jen ta opustena krajina...
Chci nastartovat, nemam klicky, tak znova vybalit stan.  Nestartuje, jak mi spadl pytel s vodou, tak prastil do radi ky a cvaknul jednicku. Nastartovala, ufff! Hodna motorka.
Vezu se prekrasnou islandskou krajinou. Zelena trava a kolem sopky. Obcas se objevi ger a pak potkavam mongola na motorce. Zdravime se, podavame si ruce, je vesele nekoho videt. Mam zastavkovou jizdu, slunicko vykukuje z mraku a svetla na sopkach hraji divadlo na foceni. Do Bayanbulag 20km vzdusnou, porad sleduji vedeni.
Pista je roleta, jedu radeji oomaleji vedle stepi. Obcas jsou koleje s piskem, to to jede hladce a motorka pekne plave.