Porad dal do Gobi

Celou noc mi placal stan ve vetru, budu ho muset lepe vyvazat. Vecer nadherne hvezdy a tri na jizni obloze byly neobvykle velike. Asi planety.
Rano opet navsteva. Pastevec z blizkeho geru jede hledat kozy. Vzal si hodne divokeho kone, porad tancuje a chce utikat. Zdravime se, mava smerem na BayanOvoo a jede dal hledat kozy. Ma dalekohled a na kazdem vrsku obhlizi krajinu. Ze vzdalenych geru uz take vyhnali stada.
Musim jet kousek volnym terenem na jih. Pred 7km jsem prehledl odbocku. Moje cesta je ted asi 2km jizneji, vidim ji v dalce. Ta, co po ni jedu se staci moc na sever. Prekrasna cesta se vlni a krouti mezi zelenymi kopeckami. Po par km ger, kone, stada koz. Najednou za.mnou troubeni. Dojizdi me mongol na motorce, jede jak blazen. Me ani skoro ruku nepoda, jen cuci na motorku. Pak zase odjizdi pryc, ze bych mu nestacil. Parkrat ztratim spravne vyjete koleje, tak si je zase musim najet volnym terenem. Prekvapenim je na planine budhisticka stupa a malinky klaster. Vse opraveno. Jedu dale smer SaikhanOvo, z predchazejici vesnice je to asi 100km. Pred vesnici se cesta ruzne vetvi a vyhyba se nekolika slaniskum a plocham s bahnem. Tady taky prselo. Ve vesnici nakupuju vodu a sardinky, je stejne hnusna jako vsechny jine mongolske vesnice. Benzin neberu, mam vyjetou pulku zadni nadrze. Jedu jeste kousek dolu na jih, je tam posledni z klasteru na "Ceste chramu". Jenze ouha je za rekou na druhe strane udoli. A reka je rozvodnena, fuj, tam me nikdo nedostane. To byla ta bourka, co jsem vecer videl na severu. Reka odteka rovnou na jih do Gobi, zajimalo by me, kam az dotece, nez se ztrati.
Do Baangoolu je to 50km primo na sever. Proti me jsou cerne mraky a zatahuje se. Okoli je trapne placate, nehezke. Cesta je hodne vyjeta, nekolik stop vedle sebe. Vsechny stoji za pendrek, jsou to rolety, div mi zuby nedrkotaji. Musim jet aspon 80, aby motorka skakala po vrcholcich. Dobry, ale zase nestiham vybrzdovat necekane bahno a louze. Klouze to jako prase, overeno pokusem, ale vybral jsem to. Jeste, ze uz to vetsinou vyschlo, jinak bych se na pousti v bahne ani nehnul.
Ladil jsem vcera tlak v pneu, jak jsem poslednich 12let jezdil jen na Mouse (tuha hmota misto dusi), tak nemam odhad, navic nalozena (nebo prelozena) motorka. 2.0 plavala v pisku v kolejich uplne hrozne. 1.5 super, ale bojim se o prorazeni na kamenitych usecich. Nakonec tam mam 1.8, sice to jeste trochu plave na pisku, ale snad to neprorazim.
Do Baangol 50km. Pred mostem v Baangol prekvapko - policajti zastavuji vsechna auta. Povinna dezinfekce postrikovacem. V okrese je slintavka nebo kuhlavka. Jeste, ze ne dymejovy mor, co prenasi svisti. To bych taky mohl skejsnout mesic v karantene. Zajizdim k pumpe, jedna uplne zavrena, u druhe nikdo neni. Sakra, ze jsem nenabral pred 50km. Prijizdi policajt z mostu, obrovsky kamarad, foti se na motorce a nekam vola. Pak prijede pumpar, natankuje mi plnou a zesa odjizdi. Jaci policajti, takova zeme. Cesta sleduje elektricke vedeni, to byvala po leta v Mng nejspolehlivejsi navigace. Cesta je vyznacena v mapach jako hlavni. Inu, projeta docela je a ani neni moc znicena. Najednou uprostred cesty zapichnuty cerveny praporek. Vedle u geru zase postrikovac a dezinfekce. Ted po me dokonce chteji penize. Rozciluji se, ze u mostu nechteli nic. Nechapou, ale pousti me. Mam pocit, ze penize chteli opravnen.
Dalsi krajina je nudna zelena placka. Je na ni fakt videt zakriveni zemekoule. Obcas kone, obcas kozy, obcas ger. Nuda je po 40km prerusena vyraznym sopecnym utvarem a roztrousenymi balvany. Moc pekne. Odhaduji, ze zde bylo dno more, vsude jsou oblazky a do toho bouchla sopka. Potkavam nekolik volavek, kone se koupou v louzich a musim davat pozor na bahno na ceste. Jinak je cesta rovna jak pravitko, muzu jet klidne kilo. Slunce pece, je 30C.
Vesnici Togrok po 40km si vubec nevybavuju. Jen cesta uz nebyla plackou, ale kopecky, co byvaly sopky, je to hezke. V dlace je videt v mracich hory, nejvyssi ma 3957m a je 200km daleko. Ale mezi je placata poust, tak pekne trci v oparu do vysky. Jedu primo pod ni do BayanGovi. Za dalsich 40km byl Guchin-Us. Tankuju, pumpar umi rusky! Tak si chvili povidame. Jaka je dalsi cesta do Baruunbayan? 100km a normalni. Obchod zavreny, vody mam dost ve velbloudim pytli, jen jsem si chtel koupit cerstvou.
Prejizdim dalsi rozvodnenou ricku, co skonci v Gobi. Porad mirim k horam. Kolem uz jsou pekne kopecky, sopecneho puvodu. Hlavni koleje odbocuji jinym smerem, jedu po necem fakt malo projetem. Po 20km, kdy jsem nakonec jel jen volnym terenem po zelene a rozkvetle pousti, koleje zase zleva prichazeji. Jenze nejsem si jist, ze ty stejne. Je zatazeno, nad horami prsi, fouka horky fen, motorce porad bezi ventilator. Kdyz uz skoro propadam panice a chystam se zeptat v nejakem geru, tak potkavam proti tri uplne normalni osobaky. Bkikaji a mavaji na me. A jestli jedou spravne na Guchin-Us. Smeju se a potvrzuji a naopak se ptam, zda ja jedu spravne na Baruunbayan. Take potvrzuji, uff. Je to jeste 60km pousti. I kdyz jse zelena a je rozkvetla, porad je to poust. Projizdim souteskou  v rade krateru, prejizdim nekolik koryt, kde se nedavno hnala voda. Bez bahna, jsou tu oblazky a pisek. Stejne ale nechapu, jak to s obycejnymi osobaky projeli. Ob as je videt, ze hrabali a tlacili. Mijim nekolik stad velbloudu a koni. 12km pred Baruunbayan zajizdim bokem od cesty a objevuji kamenny pristresek pro kozy. Schovavam se za nej a stan stavim do zavetri. Fici silny vitr, je 28C, zatazeno, na obzoru se zase blyska. Hory jsou v mraku.
Dnes najeto 350km. Zitra pokracuji do BayanGobi, je to asi 150km. V okoli jsou nejake rytiny a jeskyne, tak si tam asi trochu odpocinu.