Batchiret

Uff, to byla jizda. Kdyz jsem rano planoval v mape, tak to od klastera ke srubu v Batchiretu vypadalo na 50km. Tak jsem slibil motorce, ze pojedem jen 50km a krom brodu u klastera nebude zadna voda.
Jenze pak jsem vyjel na kopec za brodem a podival se smerem, kterym jsme jeli pred 10lety. Vsude kam jsem dohledl tak jezera vody. Tak to ne, tudy to nepujde. A to nas tenkrat Ench poslal objizdkou, ze jsou rozvodnene reky. Byly jen lehce nadzvedle, proti tomu, co je ted. A louky nebyly pod  vodou.
Musim tedy objizdkou. Zpatky na most smer Omnodelger a pak tak, jak mi popsala Alena. Je zatazeno, mraky nizko, ono snad zacne prset. Ale nakonec se to rozfoukalo. Dojel jsem podle el vedeni 40km zpatky na most pres Hurh gol. Tim jsem zase vyjel z tajgy a vjel do stepi. Tady jsem zatocil na severovychod a jel sirokym udolim po proudu reky. Nejaky kolem jedouci mistnak mi rekl, ze az do Batchiretu nejsou zadne brody. No, bud to neznal nebo se spletl nebo jel jinudy. Sledoval jsem nejakou cestu, co byla v GPS. Koleje byly projete a docela se dalo i valit. Tak 70-80, akorat jsem musel hlidat mista s bahnem a louzemi, ktere se ruzne vyklickovavaly travou. Podle vsech map to vypadalo, ze nepojedu pres zadnou reku. Krome mng autoatlasu, v kterem byla jasne vyznacena reka Jargalant gol. A byla. V uplne rovine, meandrovala ve stepi. Nejprve me cestu prehradil maly nenapadny potucek. S velkou dirou vyjezdenou od nakladaku. To jsem objel bokem, nasel jsem si stopy, kudy jezdi motorky. Stejne jsem si strouhu radeji prosel, byla pevna. Pak brod pres hlavni reku. Vlastni brod hluboky, nahore i dole to nevypadalo lepe. Nakonec jsem si vybral cestu po odtokove hrane. Hluboke to bylo i tak, motorka hrabala a nadskakovala po kamenech, nastesti tam nebyl proud. Mokry az na hlave, ale projel jsem! Jenze zadny jasot, prede mnou je dalsi koryto, plne bahna! Pesky jdu asi 400m proti proudu, tam stopy v trave od osobaku. Ani to tam moc necaklo. Zastavuji u geru a pouzivam GPS (Ger Position System). Jasne jedu spravne. Ale pro  jsou najednou koleje tak malo vyjete? Pokracuji obrovskou zelenou stepi porad podel reky. Kolem gery, drevene domecky, stada ovci. Ujel jsem od mostku asi 50km a dojizdim konecne k prvnimu kopci, ostrohu RasanChaad. Ovoo, asi posvatne misto. Pred ostrohem modra cedule se smerovymi sipkami. Od Omnodelgeru jsem mel podle sipek prijet zleva a ja prijel zprava. Asi chybicka ve volbe vyjetych kolejich. Zrejme je proti proudu Jargalant gol mostek. Jenze je to zajizdka a jezdi se tam jen kdyz je moc vody. Proto vyjetejsi koleje vedly primo. To jsou ty krasy navigace v MNG. Cesta se chvilku vine kopeckama a sjedu k dalsi rece Bajan gol. Brod je melky, ale za to pekne siroky. Potkavam auto, po 60km prvni. Potvrzuji, ze jedu dobre, divenka zezadu mi angl rika, ze je to 30km. Nejak to moc neubyva. Dalsi male sedlo v kopeckach, vyjete koleje rozbahnenymi loukami, nenapadny mostek pres vyschly potok  a konecne dojizdim k vytouzenemu mostu pres Barch gol. Proti proudu asi 20km je srub. Most je pry uplne novy a vybiraji na nem mitne. Nechapu, kudy jsme to tenkrat objizdeli a jak jsem navigoval. Asi podle ruskych vojenskych map. Jenze s novymi mosty se vse zmenilo. Most je krasny, dreveny, tesne nad hladinou, to jsem zvedavy, kdy ho vezme povoden. Reka je hodne zvednuta, ale uz klesa a je odkalena. Na moste meli vybirat poplatek, je tu i zavora, ale nikde nikdo.
Dalsi, uz zalesnene sedlo po uplne nove vyjezdene ceste. Asi se budou muset prekreslovat mapy. Ze sedla je konecne videt Batchiret! A pod sedlem, primo do Batchiretu je novy most. Super, stary z vojenskych pontonu, byl asi o 5km po proudu.
V Batchiretu tankuji benzin 92oct. Opet se mi kousek pred mestem rozsvitila kontrolka zadni nadrze. Pak vyrazim na urad hledat pana Munchocira. Ten by mel mit podle Aleny na starosti povolenky. Urad je dvoupatrova drevena roubena budova. Pan Munchocir je v UB. Ale ujima se me nejaky jiny chlapek. Prehrabuje hromady papiru, zkouma vizum, odchazi, prichazi, telefonuje. Jsem trpelivy. Pak uz konecne zacne vyplnovat formular, ale na necem se totalne zasekne a porad ukazuje na vizum. Vymeknu a volam o pomoc Alene. On chce bydliste! Ok, vyplneno. Slozite pocita cenu, sklada se z poctu dni, poplatku za vystaveni a nejakych mensich castek. Celkem 21000TGR, tedy 210CZK na 7dni. Na stole tam lezi nejaky prospekt v rustine o lovu tajmena. Nesmi se na trojhaky, jen na haky bez protihrotu, ne na zive navnady. Tajmen se nesmi chytat za zabry a vsichni se musi ihned zase pustit. Nesmi se zadny odnest. Rustina dobry, ale nebyl by prospekt anglicky? Prehrabuji hromadku, nasel jsem nemecky a pak svete div se dokonce v cestine!!! A bez chyb, napsany cechem.
Mezi tim pan douradoval a dava mi povolenku. Moc mu dekuji, uz jsem ve dverich a on mi ji zase bere. Zapomel na ni dat razitko!
V bance bez problemu smenuji EUR. Nakupuji, obtezuje me opilec, ale z kolemjedouciho auta vystupuje policajt a nekompromisne ho odhani. Pak prichazi clovek s evropskymi rysy, zrejme misenec, vede za ruku holcicku a mluvi anglicky! Jupi! Tak mu vysvetluji odkad jsem a budu bydlet na srubu Encha Taiwana. Koulem hloucek cumilu a vsichni nadskakuji a rozzari se. Ench je sice uz asi 9let po smrti, ale vsichni ho tu meli radi. Prijizdi na motorce clovek, co mi vystavoval povoleni. Dozvidam se, ze to je starosta! Zadny nafoukanec, sympaticky clovek. Radi mi, abych nechytal ani v Barch gol ani v Eg gol, ale at jedu na Onon. Povolenka mi tam plati a povoleni ke vstupu, pokud nepojedu nad vesnici Onon, neni potreba. Ty jo, to zkusim, reka Onon je sen vsech ceskych rybaru.
S plnym batohem (6piv, dve klobasy, chleba a instatni polevky) jedu na srub. Nasel bych ho i po deseti letech bez GPS, je to jednoduche, prejet pres kopce a pak podel reky. Srub je tak, jak si jej pamatuji. Drevena brana s napisem Ranch Taiwan. V dalce je slyset bourku. Davam si chladit pivo, vybaluji prut a jdu na to!