Monastyr

Tohle mi deti nebudete verit! Jel jsem na koni!
Klaster Tovkhon je na zalesnene hore a nesmi se do nej autem ani na motorce. Poutnik, ci kajicnik, muze jit pesky nebo na koni. Ja jel na koni, hodinu tam a hodinu zpatky. Pujcil jsem si kone a jel lesem po rozbahnene stezce. Nejdrive do kopce k ovoo. Ovoo je zde poskladane ze stromu do pyramidy a ozdobene modrymi pruhy latky. Pak zase z kopce, kolem v lese rostly kozaky ci jake houby.
Stop, lhat se nema. Teda ta cesta lesem je pravda, ale s konem to  bylo jinak. Mongolsky kluk mi privedl kone a at pry na nem jedu. Prr! Ja na koni neumim! Kluk nechape. No ja opravdu na koni neumim. Jak muzes neumet na koni, kdyz jezdis na motorce. No opravdu ne. Leda, ze by jsi me vedl za sebou na otezi. Kluk se rozzari, tak klidne! Asi tak probihal nas rozhovor. Ja anglicky, kluk asi tri slova anglicky a rukama a pantomima. Jeste se ujistuji, ze motorku mi tu ohlidaji a vyrazime.
Zacatek byl dost utrpeni. Kratke trmeny a strasne sedlo bylo vystuzene nejakou trubkou, hruza. Ale konik byl fakt hodny, nezkousel zadne vylomeniny a poslusne slapal. Obcas bahno po kolena, obcas po trave, obcas pres kameny. Cesta byla hodne prochozena a hodne rozbahnena. Obcas me protahl krovim i vetvemi. Ale postupne jsem si zvykl a pak jsem ho i otezemi (tedy tim, co se drzi v rukou) dokazal nasmerovat, kam jsem chtel. Pak prisel klus. To neumim. Nadskakoval jsem na nem jak pytel orechu, batoh s fotakem me skakal skoro pres hlavu. Ale i to jsem casem nejak natrenoval.
Klaster Tovkhon stoji na vysoke skale vulkanickeho puvodu. Nikdy pred tim me nedochazelo, jak je cele stredni Mongolsko vulkanicke. Skala neni moc videt, celou dobu se k ni dojizdi lesem. Dole pod skalou je parkoviste koni a jurta vyberciho vstupneho (3500TGR, tj.35CZK, jsou tu jednoduche pocty, staci oddelit dve nuly). Lezu nahoru na skalu po schodech. Klaster je nekolik drevenych chramku nalepenych na skale a tri jurty pro mnichy. Moc hezke. Na rozdil od Barmy a Indie a jinych budhistickych statu se do chramu nezouva. Mongolove na to kaslou. V chramu se klanim Budhovi, pronasim modlitbu za zdarne dokonceni cesty a hazim penize do kasicky. Pak jeste lezu na vrcholek skaly, kde je obrovske ovoo. Vystup je skoro horolezecky, nepohrdl bych jistenim. Kupodivu to zvladam v motorkarskych botech, boty Sidi jsou fakt povedene, da se v nich i chodit. Na rozdil od puvodnich Alpinstaru, v kterych jsem zavodil.
Na vrcholku je vyhled do kraje. Skala je provrtana nekolika lavovymi tunely, daji se prolezt skrz naskrz. Sestup je druhou stranou a je jiz mene narocny. Za celou dobu jsem zde potkal dve dvojice americanu a par mongolu, parada. Mnisi dole nacvicuji nejake tance, rajtuji na koni a rozhodne se nemodli.
Zpatecni cesta na koni je uz pohoda. Uz jsem si zvyknul. Vedeme navic jednoho kone, ten se dost vzpouzi, tak ho kluk musi krotit a nema cas na me. Ale nevadi, ja uz si s konikem rozumim, uz me posloucha, kam ma jet a ze nema do rosti a do vetvi. Jen ten klus, ten mi porad nejde. A jeste srovnani s islandskymi konmi - to jsou mimochodnici a jsou fakt pohodlni.
Projeli jsme kolem kremenaku a dlasich samanskych houbicek, pak kolem ovoo, rozbahnenym lesem a vylet na koni konci. Hodinu tam a hodinu zpatky. Jsem tak rozlamany, ze snad ani nevylezu na motorku. Nejake turistkyni, spatne mluvici anglicky, se me zzelelo a venovala mi susenky a spoustu obdivu, kdyz jsem ji vypravel, kudy vsude jsem na motorce jel. Motorka ma zatim precvakane vsechny vypinace, helma visi jinak, ale to je normalni, helmu si jiste vsichni vyzkouseli. SPOT jsem sundal, takze vrtulnik nezavolali a GPS taky, takze data mi nevymazali. Mongolove jsou jak deti, naprosto bezelstne si se vsim hraji a na motorku hned lezou. To i pred obchodem nebo u benzinky. To se proste musi snaset, to sem patri.
Na koni jsem ujel odhadem 10km.