Rybareni

Rano mlha v celem udoli a docela chladno. Valim se dlouho. Zapomel jsem napsat, ze nemam klice od srubu. Minuli jsme se s Alenou v UB. Ale dostal jsem navod, jak se "vloupat" do horni loznice, co ma schody z venku. Tak squaterim na verande a spim na mansarde.
Kdyz jsem se vyhrabal, tak jsem zasel pozdravit sousedy, co kus vedle sklizeli seno. Trochu umeli rusky. V rece pry je hodne ryb.
Sel jsem proti proudu potoka Bajan gol, pritoku Barchin gol. Potok, tedy spise mala a rychla ricka tekl sirokym udolim. Kolem byly vrbicky a podmacene louky. Nebylo vubec snadne se k nemu dostat. Dosel jsem az k modre smerove ceduli Ulanbaataar, s sipkou. Sipka vedla primo do hlubokeho brodu, nezkousel bych ho ted asi ani s Toyotou. Inu Mongolsko. Tudy opravdu vede nejkratsi cesta do Ulaanbaataru. Prujezdna asi jen v zime.
Zkousel jsem chytat, prohazoval jsem reku, lezl krovinami, brodil se vysokou travou. Byl jsem opatrny kam slapu, minule jsem tu potkal hada ploskolebce, pribuzneho chrestyse. Nic jsem nechytil, ale par velkych pstruhu projelo kolem.
V poledne uz bylo moc horko a tak jsem sel zpatky do srubu. Uvaril jsem si instatantni svickovou s kolinky (ten pytlik jsem vezl celou cestu) a sel spat. Byl jsem po prostekane noci u klastera a brzkem vstavani porad nejaky nedospany.
Odpoledne jsem vstal, podle knihy o rybareni, co jsem nasel na polici v mansarde, jsem si navazal spravne navazce a trpytky. A vyrazil jsem na lov. Vzal jsem to podle reky dolu. Vsude kroviny, reka rozlita do luk, bahniska, bocni ramena, vrbicky, dzungle. Dostat se k proudici vode byla nahoda. A kdyz, tak byla voda rozlita a mezi proudnici a brehem byla trava. Zkusil jsem chytat na mnoha mistech, zazrak, ze jsem neutrhl trpytku. Pak jsem se vratil nahoru a na soutoku potoka a reky jsem prebrodil potok. Dosel jsem az k mistu, kde se reka deli a vytvari ostrov. Pamatoval jsem si to z minula. Znova jsem prebrodil, ted rameno reky, vody az po stehna a dostal se do modrinoveho lesa na ostrove. Okamzite na me zautocily mraky muchnicek a komaru. Hlavu mi zachranil kloboucek s moskytierou, taky jsem ho tahnul nepouzity celou cestu. Musky a komari diky repelentu sice nekousaly, ale lezly do oci, do nosu, do usi. V lese bylo spousta hub i neco jako kremenaky.  Zkusil jsem odlehlejsi rameno reky, ale stejne jsem se k vode nijak dobre nedostal. Vzal jsem to napric lesem, komaru jen pribylo a vratil se ke korytu blize ke srubu. Tam jsem nasel par uplavu pod sterkovym brehem pokrytym modrinovym lesem. Vyzkousel jsem modrou rotacku, cervenou rotacku, zlatou rotacku, stribrnou plandavku, Hauserovo peri a nic, ani tuk. Par ryb jsem zahledl. K narozkam jsem od Zdenky dostal polarizacni bryle a fakt je s nimi lepe videt pod hladinu, hladina se neleskne. Ryby vzdy projely jak torpeda proudem, ale nikde nestaly v uplavu. Tak jsem tam po hodine vratil modrou teckovanou rotacku, co mela uspech vcera. Nic.
Slunce uz padalo k obzoru, tak jsem sel zpatky na rozvodi nad ostrovem. Porad jsem zkousel chytat a ani tuk. Prebrodil jsem rameno reky, pak jsem prebrodil potok. Zkousel jsem chytat na soutoku potoka a reky. Ani tuk.
Dosel jsem loukou podle reky k mistu, kde si chladim pivo. Tak si jedno oteviram a cvicne nahazuji. Nic. Nad pivem dospivam k nazoru, ze ryby stoji v uplavech, kam jsem se nedostal a navic jsou po povodni a po lete, kdy je hodne hmyzu, prezrane.
Piju pivo a docouram se k mistu, kde jsem vcera chytil sveho krale pstruhu.
Nahazuji a zasekavam trpytku o travu na dne. Rvu ji  ven s velkym cakanim. Nahazuji znova mezi vrbickami a trpytka placla o hladinu, ze by slon utekl. Znova a znova. Pak nahodim tesne podel brehu a skub! Je tam! Na stejnem miste, ve stejny cas, na stejnou trpytku! To snad neni mozne! Opatrne ho zdolavam, abych nic neutrhnul. Vytahuji ho na breh do travy mezi rozkvetle modre a bile kvetiny. Pstruh, malinko mene vybarveny a malinko mensi, nez vcerejsi. Je prekrasny, zase je mi lito jej brat rece a zabijet ho. Mongolove pry veri, ze reky jsou soucasti ducha pudy a vody. Ryby jsou povazovany za deti ducha reky. Mongolove ryby neji. Tady jsou kolem Burjati, ti sice veri v duchy prirody a rek, ale ryby jedi. A ja navic pstruhy opravdu miluji! Chudak, dostava sutrem. Smazim si ho zase v nerezovem esusu na oleji a je vytecny. O kuzi se  tentokrat delim s hafanem, co se ke me rano nastehoval. Docela velka fena nejakeho mistniho ovcackeho plemene. Je mila, krmim ji starym chlebem a kuzi z ryb.
Tak byl na me mistni duch reky zase hodny. Mozna videl, jak jsem se cely den snazil a odmenil me. Na stejnem miste, ve stejny cas.
Pstruh obecny, 46cm.
Dnes poprve najeto 0 km na motorce. Odpociva vedle srubu.
Na obloze dorusta mesic do uplnku. Venku je svetlo jak ve dne a zima, 7C. Rozdily tepla ve dne a zimy v noci jsou velike. Na jizni a na zapadni obloze, tesne nad obzorem, zari dve velke cervene hvezdy. Asi panety.