Terelj

Ty jo dinosauri a tamhle je swiss challet a vedle skleneny hotel. Kam jsem to ja vul zase vlezl?! Narodni park Terelj jsou krasne skaly porostle modriny. Jenze je to tesne vedle UB.
Po ranni snidani v trave s  vyhledem na prevalaky, vyrazim smer UB. Ale ne po asfaltu, ale kolem reky Tuul gol. Nejprve spatne obocuji ve vice vyjetych kolejich. Chybu si uvedomuji, kdyz vidim koleje na druhe strane udoli. A mezi je reciste se strhanymi brehy. Kousek se vracim, tady to  vypada dobre a prejizdim na druhou stranu koryta a malem se propadam do svistiho hradu, svist na me cucel a jeste zapistel. Pak kus vysokou travou a jsem na spravnych kolejich. Udoli Tuul gol je siroke, reka tu meandruje, je rozlita do nekolika ramen a ma spoustu vody. Obcas ger, ale na to, ze jsme 50km  od UB, tak dost malo osidlene. Pred UB si projizdim vojenskym cvicakem. Podle vsech map je cesta napric, jinudy to moc nejde. Kdyz na brane nikdo neni, tak se snad nestrili.  Nestrilelo, ale asi dvacet vojaku tam melo poradova cviceni na konich. Moc je ale neocumuji a radeji ujizdim pryc. Tesne pred nejjiznejsim mostem UB se chvili motam ve sterkovne, pak prejizdim nepouzivane koleje do sterkovny, brodim nejakou malou ricku a konecne jsem na moste. Tuuyl gol je fakt hodne rozvodneny. Promotavam se predmestim, na vjezdu hlavni silnice od Mandalgovi stoji policajti a lidi v bilych skafandrech a desinfikuji vsechna auta. Mezi mnou a UB je pohori BoghChan a fouka pekne studeny vitr. Objizdim mesto z jihu po asfaltce, do mesta a kolon a prasackych ridicu se mi fakt nechce. Na severozapade od mesta je narodni park Terelj. Zpocatku je to priserne, stany kolem reky, hotely, jedu v kolone aut, pak gerove kempy, pak jeste vetsi hotely, pak dinosauri. Zhomotnela hruza, prujezd strasidelnym zamkem. Mijim slavnou Zelvi skalu, hned vedle staveji betonovy hotel. Kdyz uz uplne propadam panice, tak se silnice vyhoupne na sedlo a je klid. Teda lidi kolem silnice piknikuji, ale stavby skoncily. Za sedlem silnice klesa do vesnice Terelj. Ja hned odbocuji po prvnich vyjetych kolejich prudce vzhuru. Slusny vyjezd a jsem vysoko nad silnici ve skalach a v modrinovem lese u samanskeho ovoo z klad, oveseneho barevnymi praporky. Hezky vyhled, bozi klid. Varim si ryzi a hovezi konzervu a dospavam rano. Fouka studeny vitr, lezim ve flisce, ale slunce pali, ze musim byt ve stinu pod motorkou. Mozna tu preckam do zitrka.
Balicek s nahradnim spinacem by mel dorazit zitra. Jeste ze tak, na roletach se asi vyklepal displej v palubce a chvilemi nejsou videt carky teplomeru. Na webu Fedexu se ukazuje, ze dorazi 20.8.do 18hod. Rozhodne necham motorku v kempu, kde jsem si ji  vyzvedaval a pro balicek si dojedu do mesta taxikem, nejsem sebevrah, do UB me nikdo na motorce nedostane. Klidne pojedu pres celou Gobi cestou necestou, ale do provozu v UB se bojim. Tak uvidim jestli pojedu zitra na 17hod nebo az dalsi den hned rano.
Planuji nad mapou kam dal. 26.8.bych se mel sejit s Alenou v jejim srubu v Batchiretu. Takze budu mit pet dni na toulani. Asi zamirim jihovychodne od UB na Ordoonchan a BajanOvoo. A pak na sever do Batchiretu. Moc se tam tesim, uz jsem tam pred deseti lety byl. Budu tam bydlet ve srubu a chytat ryby v rekach.
Jen doufam, ze se mi podari promotat se spravne po cestach, aby tam byly mosty.  Vody je porad spousta. Ale tajga ma oproti pousti vyhodu, ze se tam s vodou pocita a mosty tam jsou.  Na pousti se s vodou nepocita a tak tam mosty nejsou.